Kdo by to byl řekl že po tom dnešním hektickém a bolestivém dnů budu opět usínat na 9. fleku. Sjeli jsme se s Nosem a Tomem na benzínce v Děl Norte.
José potom vyrazil dál, protože je srdcar. Ale asi ne tak velký,protoze se po půlhodině vrátil, že se venku blízká. Oba s Tomem šli po 22 h hledat hotel. José vypadá víc zničeném než já.Tak kdo je srdcar největší?
Ujel jsem sice jen 6km, ale to se také počítá. Našel jsem tu super opuštěný srub s velkou verandou takže poprvé od Montana Lodge spím pod střechou. A to se počítá, protože minulou noc jsem 2x zmoknul. Ale jen lehce.
Tož dobrou.Zitra mě čeká přejezd Indiana pass – nejvyšší bod trasy s výškou skoro 4000 m n.m. A jestli se mi zahojí záda a koleno, tak jim ukážu jak jezdí Margl, protože: Co se na Loudani naučíš v Americe jak když najdeš.
Pá a mamce raději nic neříkejte. Jo a moc pozdravuji dětičky.
Pavel