Takže jak to všechno skončilo??? Vlastně tak jak mělo a jak jsem si zasloužil. Zvládl jsem ujet 4 400 km s převýšením 59 km za 18 dní, 15h a 53 minut a o hodinu dvacet tři minut zlepšil národní rekord Martina Víta. V cíli jsem byl 3 minuty za SkotemTomem Rowentree a hodinu před tvrdým Texasanem Jose Bermudesem (viz foto). Ale také 4,5 dne za vítězným Mikem Hallem (+ 31.3.2017), který zde vytvořil svůj (bohužel již poslední) neuvěřitelný rekord 13 dnů, 22 h a 51 minut.
Na afterparty 17.7. přišlo kolem 30 lidí-fanoušků z nejvěrnějších. Jedlo se , pilo se (sud piva nakonec nejen dorazil, ale byl v závěru i vypit) diskutovalo se. Po soumraku začala prezentace = promítání na napnuté prostěradlo s autorským výkladem. Po půlnoci skončila a společnost se rozprchla směrem k domovům. Výjimkou byli samozřejmě klucí z Marglu a Náčelník Tryskomyší Jarek, s kterými jsem do pozdních raních hodin učil majitele kempu hrát Červeného kluka. Kluk je velice sofistikovaná hra spočívající v tom, že se snímají karty a kdo si sejme červeného kluka, má tu čest pozvat ostatní na panáka dle svého vlastního výběru.
No dobré to bylo, večer i večírek poté se vydařil. A jelikož ne každému termín vyhovoval a někteří museli z akce odejít ještě před zahájením promítání, tak proto a pro ně se uskuteční nějaká další prezentace.Ale kdy a kde ještě nevím, zatím jsem kvůli rodiným, prázdninám, práci a znovuobnovenému tréninku v jednom kole.
Konečně přivezli pivo. Původní sud nám vypili lidi z konkurenční akce.
Místo oslavy a zvědavá Klárka
Altánek se nám již zaplňuje
Sekce tryskomyší s vítajícím náčelníkem
Sekce ČRa fanoušků
Pepa Rybička, Kuzmídci a Margl team
Holky z naší školy a dozorující Pepa s Frantou
Prezentace mohla některé i unavit – zde kluci z Marglu
Altán po ránu a klucí z Marglu
Už je to více než měsíc co jsem se vrátil. Na letišti to bylo rodiná oslava navrativšího se syna, mužíčka, tatínka a strýčka:-) Došlo na kytky, poháry a dokonce i transparenty. Uvítání ve firmě bylo taktéž velmi srdečné. Znovu všem děkuji a pro upomínku zde zveřejňuji pár foteček z té pohnuté doby, kdy jsem se navrátil do ČR(a).
Čekání na letišti aneb fandí celá rodina
A už je to tady. Welcome home!
S transparenty vítají na Ruzyni jen ty nejlepší
S kyticí a dětmi
Fotečka s nej fanynkami ala vítěz Tour
No a nakonec …věnec, šampus a koblihy a hurá zpátky do práce.
Ahoj,
Vstup do kempu Lávka
Kulatý bar – objednán a zaplacen sud piva Rychtář + možnost nákupu dalších dobrot
V kulatém venkovním baru se bude konat promítání. A u tohodle ohniště budeme békat potom u kytár.
Stanování je možné
Jedna z posledních příprav proběhla v půlce května s Davidem v Krkonoších. David je můj nový známí z Nového Zélandu, který jede taky Tour Divide.
No finále je (skoro jako vždy) hektické.
Tak například jsem si nechal v pátek končeně oměřit zadek, protože mi Blacky před Loudáním položil zákeřnou otázku zda mám opravdu tak úzký zadek. Koukal přitom na moje sedlo Selle Italia model Flite 130 mm. Výsledek měření byl překvapivý – 20 let jezdím na úzkých sedlech! Můj zadeček resp. sedací kosti odpovídají sedlům 143, případně 155 mm.
V sobotu jsem si tak obstaral nové sedlo Specialised Toupé:
Sedlo Spešl Toupé vybrané pro Tour je o 50 g lehčí a o 25 mm širší
V pondělí večer jsem si nechal v Krabcycles nastavit posez. Nebyl to bodyfit program, protože na to nebyl čas, ale změřili mi úhel nohy a koukal na mě majitel obchodu a zkušený ladič posezu Jirka Fiala. Ten mi nastavil triathlonový performance posed. Šokem pro mě bylo, že mi zvednul o 3 cm sedlo, o 2 cm snížil řidítka a sedlo poosunul o 2 cm dopředu. Výrazně více teď protahuji nohy a to prý je dobře. A nejlepší na tom je, že za to nic nechtěl poněvadž by to nebylo profesionální, když nepostupovali podle Spesialised procesu. Na závěr mi samozřejmě opět vynadal, že jdu pozdě a že by to bylo super, kdybych přišel před 2 měsíci. Tak jsem mu slíbil, že se stavím po závodě a doladíme to napříště 🙂
No věci hodním do poslední chvíle – dnes ještě koupím goretexové ponožky, náhradní patku na přehazovačku, vyzvednu krabici, nandám bágly na kolo a projedu se s tím, udělám finální vybalení a sbalení (to abych na něco nezapomněl). Pak už jen všechno nacpu do krabice a půjdu se naposledy dobře vyspat.
No ještě, že mám natrénováno – cíl 7 tis. najetých km jsem s přehledem splnil a ještě stihnul poslední týden odpočívat:
Cíl 7 tis. km před Tour byl lehce překročen
Jinak od vás očekávám povzbuzování. Vaše myšlenky i vzkazy mě určitě poženou dál a dál vstříc cíli.
Díky vstřícnému přístupu firmy Ariga s.r.o. provozující obchod Kronium, jsem získal k otestování velmi dobrou čelovku Fenix HL50. Na stránky http://www.svitilny-fenix.cz/o-znacce-fenix/ i svůj blog jim zato napíšu jak se čelovka osvědčila na Great Divide a doufám, že tam budou jen a jen pozitiva.
Čelovka od sponzora Ariga s.r.o. – obchod Kronium.cz
O víkendu 21.-22.5.2016 jsem v rámci otestování finální formy absolvoval Jihlavskou 24h MTB. A skončil jsem první v kategorii a 2. celkově za Tomášem Kozákem.
Napsal jsem o tom sáhodlouhou reportáž na můj oblíbený cykloserver.cz
Pozdě, ale přece publikuji svoje snažení v poměrně chladném dubnu:
10.4. jsem po týdnu plném tréninků závodil na silničním orientačním závodě, kam jsem přijel a odjel na kole. O dva týdny později jsem zase na víkend vyrazil po práci do Svratky na Vysočinu na návštěvu své drahé maminky. Jinak klasicky převážně z práce do práce.
Od 2. do 8.4. jsem ani jednou nevynechal tréning a ujel poctivých 503 km. Už jsem z toho byl trochu unaven. Šlapu si to ráno standardně do práce a přemýšlím zda tréningovou řadu protáhnu přes celý víkend nebo si dám v sobotu oraz. V tom někdo volá. Cestou do práce zásadně neberu phouny. Takže za 5 minut přichází SMS, kterou si za jízdy čtu:
Ahoj Pavle, v nedelijsem mel jet s kamaradem orientacni zavod dvojic na silnickach na 5 hod, ale je nemocnej. Nechtelo by se Ti jet? Mapovani zajistim. Start v Celakovicich. Rikal jsem si dojet tam volne na kole, odjet to a zpatky taky na kole, kdyz bude chut. Cidim to tak na 160 km. Ja budu trasovat a ty tahat. Ahoj Tomas.
Není to ledasjaký Tomáš, ale TEN Tomáš Navrátil, co vloni skončil druhý na Trascontinental z Paříže do Istanbulu: http://trackleaders.com/transconrace15i.php?name=124___Tomas_Navratil
za 11 dnů, 8,5 hodiny: https://www.facebook.com/transconrace/posts/833397910063412
Nominace do týmu KPC Transcontinental se neodmítá, takže odpovídám SMSkou ještě za jízdy: „Jasně“…
Do práce i z práce jsem již jel volněji. Tam jsem si končeně vyslechl podronosti: jedná se o silniční orientační závod a Tomáš shání nekoho v kondici do dvojice. Prý ho potáhnu a on bude navigovat. Ještě, že tak, protože já jsem na mapy fakt levej. Varuji ho, že ten jsem dost zesláblý, protože jsem posledních 7 dnů byůl denně na kole a nožky už docela cítím. Prý to nevadí, jelikož on pro změnu byl na kole jen jednou. Nicméně to prý stálo zato, jelikož dsal trasu Praha-Kerkonoše-Praha. No tak tedy jo. Domů jedu úplně v pohodě,
V sobotu jsem se dokonce i věnoval rodince a na vlastní bulvy viděl, jak Martin vychytal SK Zvole první mistrovské body na hřišti obávané Jesenice.
Pak jsem umyl silničku od zimního mouru, namazal řetěz, který má natočeno přes 10 tis. km, a neúspěšně se pokusil na řidítka namontovat hrazdu (určena na jiný průměr řidítek). Spát jdu před půnocí, budík nastavuji na sedmou.
No a v neděli to vypuklo! Nejprve se pořádně nasnídám = porce číny, kterou jsem ušetřil od večeře. Pak se navlékám do teplého a protidešťového (venku je 5 stupňů a prší), beru těžký batoh s náhradním obvlečením a jídlem a svižným tempem vyrážím po osmé naproti Tomášovi do Prahy.
Sraz u Libeňského mostu stíhám na minutu – perfektní timing svědčí o dobrém rozpoložení. Jedeme dále po hlavní přes Černý most na Čelákovice . Tam ve vesnici Českýá kuchyně je start (ujeto 51km). Stíháme si dát ještě kafe a hovězí vývar. Bereme si mapy a v 11:02 jdeme na start.
Plánování strategie na startu.
K mapám dostáváme po 100 m bodové ohodnocení a nastává volba strategie a taktiky. Nepletu se Tomášovi do plánování, mé odhady jsou vždycky ambiciozní a v mapách nedokážu vyčíst dostatek informací, abych posoudil náročnost jednotlivých úseků. To však není ani moje role. Dnes jsem tady za potah, protože Tomáš má letos najeto jen 160 km (= jeden výlet do Krkonoš a zpět) a já naopak právě (k začátku dubna) zdolal 4 tisícovky.
Společná fotka na prvním kontrolním bodě
Takže hnedle do čela a už naháníme dvojičky a sólisty, co se na trasu vydali před námi.Daří se, většinou jedou volněji a študojou mapu. My máme role jasně rozdělené, takže nám to lépe odsýpá. …tak až sem jsem to dopsal hned po závodě. Pak jsem článek nechal měsíc uložený coby koncept a už nedopsal. Takže dál už je jen stručné shrnutí a komentáře a fotky, které jasně demonstrují, že jsme jeli podlahu, užívali si to a konec pro nás měl naprosto nečekaný a pro mě snad i šokující závěr: VYHRÁLI jsme. Já bajlker a totální navigátorské jelito jsem vyhrál na silnici orienťák!!! Jak říká kamarád Makla: No viděli jste ho???
Jsme za polovinou trasy a míříme zpátky do místa startu a cíle
Tady je vidět celá trasa = záznam z mého garminu:
Ještě dodám, že naše strategie vyšla optimálně. Já strávil na čele naší dvojice většinu času. Tomáš až na 2 či 3 chybičky odpovídající tak čtvrthodinovéí ztrátě navigoval excelentně. Sám vydržel moje tempo tak do 3/4 závodu, pak sice trochu ztrácel v kopcích, ale na rovině a v protivětru se za mnou držel jako klíště. Navigace a strategie se opět ukázala důležitější než výkon – byly tam minimálně 3 místa, kdy jsem byl zcela přesvědčený o tom, že máme jet přesně opačným směrem, než určil Tom. No hádejte kdo měl pravdu… Druhým příkladem byla favoirizovaná dvojice z Měchenic Libor Holub a Tomáš Grim, kteří sice nasbírali z kontrol nejvíce bodů, ale do cíle dorazila o 15 minut později, což je stálo 60 bodů a posun na 3. místo…
Výsledky jsou vidět zde: http://www.b5h.cz/road-adventure/data/2016/vysledky_road_adventure_2016.pdf
Právě jsme přifrčeli do cíle…
V cíli celkem unavení ale spokojení
Chvíli za námi dojela do cíle dámská dvojice. Hned jsme využili situace a nechal jsem se s nimi zvěčnit. Pak se ukázalo, že také vyhráli.
Silniční orientační závod ROAD ADVENTURE
Závěrečná fotka s diplomem.
No a ještě dodám, že po závodě a pár pivečkách jsem se přesunul domů opět kolmo: 56 km na pohodu, no aspoň, že už nepršelo a teplota vylezla nad 5 stupňů… Pořádně jsem si zazávodil a zatrénoval – 240 m jsem za den ještě neujel, forma tedy je…