Od 2. do 8.4. jsem ani jednou nevynechal tréning a ujel poctivých 503 km. Už jsem z toho byl trochu unaven. Šlapu si to ráno standardně do práce a přemýšlím zda tréningovou řadu protáhnu přes celý víkend nebo si dám v sobotu oraz. V tom někdo volá. Cestou do práce zásadně neberu phouny. Takže za 5 minut přichází SMS, kterou si za jízdy čtu:

Ahoj Pavle, v nedelijsem mel jet s kamaradem orientacni zavod dvojic na silnickach na 5 hod, ale je nemocnej. Nechtelo by se Ti jet? Mapovani zajistim. Start v Celakovicich. Rikal jsem si dojet tam volne na kole, odjet to a zpatky taky na kole, kdyz bude chut. Cidim to tak na 160 km. Ja budu trasovat a ty tahat. Ahoj Tomas.

Není to ledasjaký Tomáš, ale TEN Tomáš Navrátil, co vloni skončil druhý na Trascontinental z Paříže do Istanbulu: http://trackleaders.com/transconrace15i.php?name=124___Tomas_Navratil
za 11 dnů, 8,5 hodiny: https://www.facebook.com/transconrace/posts/833397910063412

Nominace do týmu KPC Transcontinental se neodmítá, takže odpovídám SMSkou ještě za jízdy: „Jasně“…

Do práce i z práce jsem již jel volněji. Tam jsem si končeně vyslechl podronosti: jedná se o silniční orientační závod a Tomáš shání nekoho v kondici do dvojice. Prý ho potáhnu a on bude navigovat. Ještě, že tak, protože já jsem na mapy fakt levej. Varuji ho, že ten jsem dost zesláblý, protože jsem posledních 7 dnů byůl denně na kole a nožky už docela cítím. Prý to nevadí, jelikož on pro změnu byl na kole jen jednou. Nicméně to prý stálo zato, jelikož dsal trasu Praha-Kerkonoše-Praha. No tak tedy jo. Domů jedu úplně v pohodě,

V sobotu jsem se dokonce i věnoval rodince a na vlastní bulvy viděl, jak Martin vychytal SK Zvole první mistrovské body na hřišti obávané Jesenice.
Pak jsem umyl silničku od zimního mouru, namazal řetěz, který má natočeno přes 10 tis. km, a neúspěšně se pokusil na řidítka namontovat hrazdu (určena na jiný průměr řidítek). Spát jdu před půnocí, budík nastavuji na sedmou.

No a v neděli to vypuklo! Nejprve se pořádně nasnídám = porce číny, kterou jsem ušetřil od večeře. Pak se navlékám do teplého a protidešťového (venku je 5 stupňů a prší), beru těžký batoh s náhradním obvlečením a jídlem a svižným tempem vyrážím po osmé naproti Tomášovi do Prahy.

Sraz u Libeňského mostu stíhám na minutu – perfektní timing svědčí o dobrém rozpoložení. Jedeme dále po hlavní přes Černý most na Čelákovice . Tam ve vesnici Českýá kuchyně je start (ujeto 51km). Stíháme si dát ještě kafe a hovězí vývar. Bereme si mapy a v 11:02 jdeme na start.

Plánování strategie na startu.

K mapám dostáváme po 100 m bodové ohodnocení a nastává volba strategie a taktiky. Nepletu se Tomášovi do plánování, mé odhady jsou vždycky ambiciozní a v mapách nedokážu vyčíst dostatek informací, abych posoudil náročnost jednotlivých úseků. To však není ani moje role. Dnes jsem tady za potah, protože Tomáš má letos najeto jen 160 km (= jeden výlet do Krkonoš a zpět) a já naopak právě (k začátku dubna) zdolal 4 tisícovky.

Společná fotka na prvním kontrolním bodě

Takže hnedle do čela a už naháníme dvojičky a sólisty, co se na trasu vydali před námi.Daří se, většinou jedou volněji a študojou mapu. My máme role jasně rozdělené, takže nám to lépe odsýpá. …tak až sem jsem to dopsal hned po závodě. Pak jsem článek nechal měsíc uložený coby koncept a už nedopsal. Takže dál už je jen stručné shrnutí a komentáře a fotky, které jasně demonstrují, že jsme jeli podlahu, užívali si to a konec pro nás měl naprosto nečekaný a pro mě snad i šokující závěr: VYHRÁLI jsme. Já bajlker a totální navigátorské jelito jsem vyhrál na silnici orienťák!!! Jak říká kamarád Makla: No viděli jste ho???

Jsme za polovinou trasy a míříme zpátky do místa startu a cíle

Tady je vidět celá trasa = záznam z mého garminu:

Ještě dodám, že naše strategie vyšla optimálně. Já strávil na čele naší dvojice většinu času. Tomáš až na 2 či 3 chybičky odpovídající tak čtvrthodinovéí ztrátě navigoval excelentně. Sám vydržel moje tempo tak do 3/4 závodu, pak sice trochu ztrácel v kopcích, ale na rovině a v protivětru se za mnou držel jako klíště. Navigace a strategie se opět ukázala důležitější než výkon – byly tam minimálně 3 místa, kdy jsem byl zcela přesvědčený o tom, že máme jet přesně opačným směrem, než určil Tom. No hádejte kdo měl pravdu… Druhým příkladem byla favoirizovaná dvojice z Měchenic Libor Holub a Tomáš Grim, kteří sice nasbírali z kontrol nejvíce bodů, ale do cíle dorazila o 15 minut později, což je stálo 60 bodů a posun na 3. místo…

Výsledky jsou vidět zde: http://www.b5h.cz/road-adventure/data/2016/vysledky_road_adventure_2016.pdf

Právě jsme přifrčeli do cíle…

V cíli celkem unavení ale spokojení

Chvíli za námi dojela do cíle dámská dvojice. Hned jsme využili situace a nechal jsem se s nimi zvěčnit. Pak se ukázalo, že také vyhráli.

Silniční orientační závod ROAD ADVENTURE

Závěrečná fotka s diplomem.

No a ještě dodám, že po závodě a pár pivečkách jsem se přesunul domů opět kolmo: 56 km na pohodu, no aspoň, že už nepršelo a teplota vylezla nad 5 stupňů… Pořádně jsem si zazávodil a zatrénoval – 240 m jsem za den ještě neujel, forma tedy je…