Jaro se zeptá co jste dělali v zimě. A co teprve léto v Emerice? S hrdostí budu moci říci, že jsem se neflákal. To je taky důvod proč jsem sem do blogu měsíc nic nenapsal. No ale posuďte sami ze statistiky a pár vybraných fotek, že času na psaní mi kvůli tréninkům a práci příliš nezbývalo.
V únoru jsem nikdy tolik netrénoval. Běžky tentoráte ustoupily biku, ale díky počasí došlo i na silničku.
Počasí bylo proměnlivé – chvíli sníh a mráz, jindy teplíčko (na únor), ale jak říká Jaryn počasí je jen stav duše a není takového počasí, které by odhodlaného bajkera zastavilo 🙂
Zledovatělá cyklostezka vyžadovala opatrnost a protahovala čas při cestě do práce
Na začátku února mi cestu do práce komplikoval sníh na cyklostezce
Došlo i na silničku, zde s výhledem na Slapskou přehradu
Na sluníčku si dobíjím baterky
Když bylo pěkně a trochu času, tak jsem cestu do práce protáhnul přes Prokopské údolí s krásnými výhledy
Nad Prokopským údolím – na sluníčku dočerpávám energii a zvedám si náladu.
Před Šumavským skimaratonem jsme se jeli s kamarádem projet a omylem jsme dali 45 km – zde na vrcholu Černé Hory (1315 m n.m.)
V únoru jsem také úspěšně absolvoval Bobolopet = závod opravdových chlapů na 90 km v Jizerských horách. Kvůli nedostatku sněhu byl zkrácen o 4 km, ale zlepšení času oproti loňské premiéře o hodinu (čas 6:50:53 na 85,5 km) i pořadí v první půlce klasiků je jistě slibným ukazatelem formy.
Závěr února – 29.2. návrat z práce byl ve znamení sněhové vánice. Dojížděl jsem domů před osmou večerní v – 2 st. C a na 7 cm nové sněhové pokrývky. Ale nálada jak vidíte byla i tak dobrá.