Nechal jsem se prevezt řidičem od Joseho do Separ. Odtud mě má ráno vyzvednout kamarád kamaráda nějaký Dennis a odvézt mě do Tucsonu, kde budu bydlet u toho kamaráda Kuby Pospíchala.
No a na dobrou noc, jako vždycky, tak jak jste už zvyklí… příběh z Tour. Dneska o tom jaké to bylo ve finále.
No jářku, velmi zajímavé to bylo. Nejprve se ráno prohrál Tom. V noci předjel o 500 m Joseho, který byl 3 dny o pár hodin před námi. A také zalehl. Prý kolem 22h to bylo. Pavel se v tu dobu snažil oba dojet. Ale byl po předchozím dni s 300 km a po ultrahorkem dnů, kdy toho měl k jídlu pramálo úplně hotový. Postupně zpomaloval, až se jen šoural. Pak začal usínat. Nejprve za jízdy do kopce, pak i z kopce a nakonec i při tlačení. Limit 238 km, který mu vypočítal Ježek těsně nesplnil. Praštil sebou vedle cesty a spal tak jak byl, jen s bivy bakem pod sebou.. Za hodinu se vzbudil zimou a přemýšlel, že to zkusí pokračovat. Jenže byl furt na prášky a hladový. Rezignace. Vytáhl spacak a spal další 4 hodiny.
Probuzení stále před východem slunce. To Jena Pavla brzo. No vstal před pátou a v 5:15 n trase. Rekord ve vstávání přišel poslední den. A s pocitem splněného ukolu , vyrazil za svými racery, s kterymi se o pozici přetahovali pěkných pár dnů. Že je dojede, s tím moc nepočítal, ale do cíle zbývalo přes 300 km a stát se může všelicos. Že by překonal čas Martina Víta z loňského roku, to po dlouhém spánku také neviděl reálně.
No ale jelo se mu dobře a cestou si dal i to krocaní prso, co mu rancer navečer pribalilz na cestu. O vyžádání ranče do posledního jídla vsak raději jindy. Bylo to furt nahoru a dolů nějakým kaňonem. Jídlo už zase docházelo, tak se snažil jet, co to dá, aby už byl v Silver city. Jaký to byl rozdíl oproti dohrání z konce jízdy. Svižně si poradil s nekonečnými výjezdy a nezalekl se ani přenáročného singltracku. Sice nadával, co to jako ma poslední den být, ale bylo mu jasné , že náročnost tratí mu tentokrát hraje do not. A také jo! Za singlem dojel Joseho. Ten byl snad ještě prekvapenejsii. S invalidním bikerem už asi moc nepočítal. A prý jestli jsem potkal Toma. Já myslím, že je před námi. Definitelly not! Musel jsi ho minout.
No ale u Donaldovych jsme zjistili, že Tom vstal ještě dříve, je pred námi 8 mil a vesele ujíždí do cíle. Koupil jsem si BigMaca a cheesburger. Když jsem před Josem viděl 5 BigMaců, uvědomil jsem si, že do cíle potřebuji spoustu energie a šel si to zopakovat.
Takto posilněni jsme vyrazili za Tomem…
Chce se mi spát je 3:45, dopisu to ráno nebo. Dopoledne… Dobrou.

Pavel